Zubní cysty jsou odvozeny z výstelky dutiny ústní a vznikají při vývoji zubního aparátu. V humánní zubní patologii jsou cysty histologicky klasifikovány podle diferenciace a vývoje buněk, které je tvoří. Tato metoda však bohužel není využitelná pro praktického lékaře.
U člověka jsou nejčastější dentigenní /folikulární/ cysty. Tyto cysty jsou spojeny s korunkou neprořezaného zubu druhé dentice. K prasknutí cysty dochází většinou při prořezání prvního nrbo druhého zubu u dětí. Histologicky je tato cysta definována jako epitelizovaná dutina, vyplněná tekutou nebo polotuhou hmotou, související s vývojem dentálního aparátu. Má se za to, že cysty vznikají v souvislosti s různými součástmi vyvíjejících se zubních a přilehlých tkání.
Ve veterinární medicíně malých zvířat nebyly tyto cysty dostatečně zdokumentovány. U psů jsou nejčastějším typem dentigenní cysty. Tyto cysty jsou popisovány méně často než třeba tumory v dutině ústní a to z toho důvodu, že se vyskytují obecně méně často a také dochází k chybné diagnostice ? zaměňování za chybějící zub s malými nebo žádnými klinickými příznaky. Dentigenní cysty, včetně cyst při prořezávání zubů, byly sledovány od roku 1996 na našem pracovišti ve 12 případech. Všechny případy se vyskytovaly u u malých plemen psů ? jeden toy pudl, jeden maltézáček, jeden malý knírač a devět brachycefalických plemen /plemena se zkrácenou obličejovou částí lebky/, jako pekinéz a shih tsu nebo jejich kříženců. Ani jedna dentigenní cysta nebyla diagnostikována u psů středních nebo velkých plemen a dolicocefalických plemen /plemena s dlouhou obličejovou částí lebky všech velikostí./ Většina dentigenních cyst byla spojena se špatně orientovaným zubem u psů starších pěti let a dva případy cyst při prořezávání zubů byly zjištěny u štěňat do jednoho roku věku. Mnoho případů bylo diagnostikováno při provádění běžné prevence a mělo malé nebo žádné klinické příznaky, zatímco některé případy vykazovaly otoky dásní, bolestivost a nechuť k příjmu potravy. Též jsme bylo zjištěno krvácení z prasklých cyst a píštělí a opakující se otoky. Nejčastěji postiženým zubem byla první dolní stolička, dále řezáky dočasného chrupu a trvalé špičáky. Všechny cysty byly vyplněny hlenovitou tekutinou, obsahující krystalin, krevní barviva a shluky buněk. Množství cystické tekutiny záviselo na možnosti odtoku této tekutiny a rozsahu resorpce / vstřebání kosti. Brachycefalická plemena měla často zesílenou dáseň. Radiologický nález ukazoval korunku dočasného či trvalého zubu v radiolucentní zóně, pokud byly kořeny ukotveny v alveolární kosti. Těžká resorpce kosti byla často doprovázena se špatnou orientací neprořezaného zubu. Cysty erupční /při prořezávání/ u dočasných zubů nebyly doprovázeny resorpcí alveolární kosti, ale docházelo k resorpci kořene dočasného zubu. U jednoho štěněte došlo k asymetrickému růstu horní a dolní čelisti a následnému vzniku špatného skusu.
Ve veterinární medicíně malých zvířat nebyly tyto cysty dostatečně zdokumentovány. U psů jsou nejčastějším typem dentigenní cysty. Tyto cysty jsou popisovány méně často než třeba tumory v dutině ústní a to z toho důvodu, že se vyskytují obecně méně často a také dochází k chybné diagnostice ? zaměňování za chybějící zub s malými nebo žádnými klinickými příznaky. Dentigenní cysty, včetně cyst při prořezávání zubů, byly sledovány od roku 1996 na našem pracovišti ve 12 případech. Všechny případy se vyskytovaly u u malých plemen psů ? jeden toy pudl, jeden maltézáček, jeden malý knírač a devět brachycefalických plemen /plemena se zkrácenou obličejovou částí lebky/, jako pekinéz a shih tsu nebo jejich kříženců. Ani jedna dentigenní cysta nebyla diagnostikována u psů středních nebo velkých plemen a dolicocefalických plemen /plemena s dlouhou obličejovou částí lebky všech velikostí./ Většina dentigenních cyst byla spojena se špatně orientovaným zubem u psů starších pěti let a dva případy cyst při prořezávání zubů byly zjištěny u štěňat do jednoho roku věku. Mnoho případů bylo diagnostikováno při provádění běžné prevence a mělo malé nebo žádné klinické příznaky, zatímco některé případy vykazovaly otoky dásní, bolestivost a nechuť k příjmu potravy. Též jsme bylo zjištěno krvácení z prasklých cyst a píštělí a opakující se otoky. Nejčastěji postiženým zubem byla první dolní stolička, dále řezáky dočasného chrupu a trvalé špičáky. Všechny cysty byly vyplněny hlenovitou tekutinou, obsahující krystalin, krevní barviva a shluky buněk. Množství cystické tekutiny záviselo na možnosti odtoku této tekutiny a rozsahu resorpce / vstřebání kosti. Brachycefalická plemena měla často zesílenou dáseň. Radiologický nález ukazoval korunku dočasného či trvalého zubu v radiolucentní zóně, pokud byly kořeny ukotveny v alveolární kosti. Těžká resorpce kosti byla často doprovázena se špatnou orientací neprořezaného zubu. Cysty erupční /při prořezávání/ u dočasných zubů nebyly doprovázeny resorpcí alveolární kosti, ale docházelo k resorpci kořene dočasného zubu. U jednoho štěněte došlo k asymetrickému růstu horní a dolní čelisti a následnému vzniku špatného skusu.
Zdroj: Ayako Okuda, Japonsko
